Zima.jpg

Hrajem si na pravidla, a deska přeskočí, přeskočí, přeskočí...

TÝDEN.CZ

22. 1. 2018
Rubrika: O hudbě

Tony Ducháček & Garage aneb Návrat do rockové minulosti za účelem (z)hubnutí

Autor: Tomáš (Tom) Martin

25.06.2009 00:35

Už několik měsíců zápasím s nutkáním začít se sebou něco dělat. Ne, nemluvím o vyšším vzdělání či lepší práci a rozhodně ne o novém koníčku. Potřebuji prostě zhubnout! Už mi není 30 a bříško do autu neuhraju. A navíc je tu Danička, láska má, téměř o 20 let mladší! Už jenom kvůli ní bych se měl víc hýbat, i když mi láskyplně tvrdí, že mě má ráda "takového, jaký jsem"... Všechny dosavadní pokusy shodit kila zcela selhaly, běhat přes Vltavu jako magor a pozorovat u toho plovoucí parníky mě fakt nebere. A ani kliky či sklapovačky už nejsou, co bývávaly...

"Najdi si něco, co Tě bude bavit," říká můj vnitřní hlas a radí mé okolí. No jo, ale i tam je každá rada drahá! Pořádná sranda většinou něco (čti strašně moc) stojí a pak u toho, co mě baví, se zase moc nehubne (vítej, Gold Class Cinema a poflakování po kavárnách). Ze svých rockerských dob si matně pamatuji, že hopsáním při koncertech toho člověk dost vypotil, i když v těch dobách si toho ani moc nevážil... Nicméně za pokus by to mohlo stát a když nic, podpořím dobrou kapelu. 

Už někdy v únoru/březnu psal Ondřej Štindl lákavý článek o albovém návratu pardála Tonyho Ducháčka a jeho legendární Garáže, dnes Tony Ducháček & Garage. Pokud vím, tak kapela hraje dost pravidelně v klubu Vagón na Národní třídě, tak proč nezačít svoji odtučňovací kůru právě tam?! Letmý pohled na domovské stránky kapely a hle! Úterý 23. června, support: Fousy moudžou raisin! Sounds like fun...! Let's go!

Obklopil jsem se kamarády a vyrazili jsme. Oops, zapomněl jsem podotknout, že už od 10. března 2001 střídavě (ne)piji. Tedy nepiji alkohol. Takže také možná proto už mě nelze tak často načapat šílejícího v kotlích nezávislých hudebních těles (tady je na místě pozdravit svého kamaráda Petra Macha, rovněž Čechoaustralana, se kterým jsme včera několik hodin řešili téma 'Existují ještě nezávislé kapely nebo jsou závislé právě na tom, že jsou "nezávislé"? A co kapely alternativní, k čemu teď vlastně alternují...?)'.

Dobrák Ondra z klubu Vagón nás varoval, že jak zná Garage a hlavně Tonyho, určitě nezačnou dřív než v 10:30 pm. Cha! Takoví staří pantátové?! Do půlnoci doma a v posteli, vsadím se. Přece i ten nejdivočejší pardál se musí po tolika letech unavit...Takže v rovných 9 jsme vrazili do poloprázdného (nebo snad poloplného) Vagónu. Jak vyřešit otázku (ne)pití? Kafíčko na uvítanou nezabralo, přece jenom pořádně uchopený půllitr to není. Jak to říkal Venca Jakubův (zvaný Nesklonný)? Borci teď pijou pivo bez alkoholu! Aspoň nebudu vypadat jako trendy šprt. To jsem ovšem netušil, že jediné nealko pivo, podávané toho večera, je Stella Artois. Kde jsou ty doby, kdy jsem se komukoli držícímu Stellu zdálky poškleboval. Barmanko, sem s ní! Pouze Magor může prohlašovat, že "při kofole se tahle muzika dělat nedá!!"

V ruce vyzbrojen alcohol free beerem a s výrazem rockového bijce jsem zaujal místo před mixážním pultíkem, za kterým stála - dívka. Jak je vidět, pub rock už není výsadní záležitostí drsných hochů! Je s podivem, jak se dlouhá léta (nejenom) pivních rockových radovánek podepíšou na podvědomí a vjemových asociacích vůbec. Dvě Stelly bez alkoholu a jsem "na s----y"! Jazyk se mi motá a okolní děvy začínají konečně vypadat k světu:-) S Péťou a Rosťou jsme začali mohutně rozebírat život a jeho neustálé nástrahy, když v tu se přiřítila předkapela. Mňo, název divný, hudba nemastná neslaná - tady se bude špatně hubnout!!! Ale přece, boky se trochu zavlnily a co na tom, že mé pohyby "do rytmu" až příliš navazují na pět let, které jsem strávil v Domku, melbournském techno gay nightclubu. Rozhlížeje se však kolem sebe, každej to tam stejně pachtil, kam která ruka či noha padne, tam padne...óóó, zlatej Vagón! Nálada a prostředí mi připomínaly léta těsně po bolševickým pádu, strávená pro změnu v pražském Bunkru (zlaté časy!!!). Jako by se zastavil čas a móda s ním. Je vůbec možné najít ještě takovéhle "nezkažené" místo? A v centru Prahy? Vždyť přece kupříkladu herna či non-stop by tu sypaly několikanásobně víc!  Ale dost dumání a za chvíli nastupuje Tony a jeho parta.

Nové album "black!" mám naposlouchané a jelikož z něj hrají většinu skladeb, začínám řádit jak smyslů zbaven! Už se zdaleka nezabejvám ladností svých pohybů či myšlenkou na svůj kmetský věk, se kterým by přece měla přijít také jistá důstojnost. Máchám pažemi doprava doleva a poskakuji jako - kozlík. Pomalejší "Muchomůrky" budou jistě až nakonec, to už budu dodělávat s dechem, blesklo mi hlavou, tak teď hlavně vydržet! Na pódium se mezitím bez pozvání vyšplhalo prapodivně vyzerající individuum, musí to bejt velkej kámoš kapely, protože ti ho více méně tolerují, i když zpočátku se zdáli jeho invazí býti malinko zaskočeni. Mastné a rozcuchané vlasy na všechny strany, propocené tričko dolů a hází mezi nás obličeje, za které by se nemusel stydět Krakonoš. Že by to byl snad nehrající kapitán? Černý pasažér? Šedá eminence? Tichý společník? Maskot kapely? Kdo ví, ale tváří se dost přísně a jde z něj chvílema strach. But who am I to judge? Nech brouka žít...

Konec hlavní části koncertu a já si připadám o pět kilo lehčí! 15 minut kapelu vytleskáváme zpátky a ta se konečně líně dostaví zpět na pódium. Už jsem myslel, že budou příliš kůl na přídavek anebo že si řekli - za málo peněz málo muziky. Ovšem z hlediska fyzičky, kde se dneska takhle vyblbnete za 150 kaček? Kapela se vrací a přidává Velvety (Sweet Jane, s poněkud upraveným textem) a nakonec - Muchomůrky bílé....24. července jsem tu znovu!

Domů se vracím přes most (ani jeden parník) a nad ránem. Chce se mi běžet, tělo dostává zvláštní příliv energie. Napadají mě samé vznešené myšlenky. Budu si muset vyvěsit džíny za okno, aby vyčichly z toho kouře, blesklo mi najednou hlavou. To jsi dopad, kdysi nejúspěšnější rockere naší ulice po 20 letech...!

Ráno si mě Danka zálibně prohlíží. "Budu Tě muset na tyhle koncerty posílat častějc, vypadáš spokojeně a v klidu!" - "Já vím, vyzuřil jsem se," zasípal jsem. Vsadím se, že ani zubama jsem tentokrát v noci neskřípal!

Kruh se uzavřel.

A furt se jede...

TM

 

 

 

 



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  6

Diskuze

Tomáš (Tom) Martin

Emigrantské schizofrenie aneb Jak jsem se potřetí narodil............................... A THOUGHT FOR TODAY: Words, when written, crystallize history; their very structure gives permanence to the unchangeable past. - Francis Bacon, essayist, philosopher, and statesman (1561-1626)

Oblíbenost autora: 7.34

O autorovi

Narodil jsem se v Praze na Vinohradech, v roce 1982 jsme celá rodina utekli před komunismem a emigrovali za svobodou do Austrálie. Tam jsem také žil příštích 22 let. V roce 2004 jsem znovu zakotvil v Matičce stověžaté. Již osmým rokem vyučuji angličtinu a sám se tu učím znovu žít...

Kalendář

<<   leden 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031    

mountain-lake