Zima.jpg

Hrajem si na pravidla, a deska přeskočí, přeskočí, přeskočí...

TÝDEN.CZ

19. 10. 2018
Rubrika: O filmu

ČTYŘI Z TANKU BEZ PSA aneb podivná hřebejkovská tragikomedie, tentokrát ale bez Hřebejka

Autor: Tomáš (Tom) Martin

25.07.2009 19:31

Úmyslně jsem dopředu nečetl žádné recenze na tento nový polský film (s převážně českými herci), abych k němu přistupoval zcela nezaujatě. Film měl premiéru v letošních Karlových Varech (v hlavním programu, avšak mimo soutěž). Jediné, co jsem o něm dopředu věděl, bylo to, že se odehrává v srpnu '68, je o polském tanku a hraje v něm plejáda oblíbených českých herců, včetně Bolka Polívky.

Navzdory jeho promítání ve Varech jsem se o snímku Operace Dunaj dozvěděl teprve před několika dny. Řekla mi o něm má studentka, pracující v Bontonfilmu, který tuto komedii distribuuje. Byl jsem překvapen a téměř šokován, jak málo propagace film má, vzhledem k tomu, že v něm hrají téměř všichni "obvyklí podezřelí" českých komedií. Uvidíme v něm Bolka Polívku, Evu Holubovou, Jana Budaře, Jaroslava Duška a v neposlední řadě vynikajícího Jiřího Menzela, který byl zároveň i uměleckým poradcem. 

Natočit film o srpnu 1968 v polsko-české koprodukci je podnik riskantní a vcelku odvaha. Vzhledem k souvislostem a cílené divácké skupině je to námět, ke kterému je nutno přistupovat opatrně. Přece jenom velká část našich dvou národů má toto tragické období stále v paměti a různým způsobem se na něm podílela. Ze snímků z tohoto období mám v nedávné paměti pouze film Anglické jahody Vladimíra Drhy. Film byl tak nevýrazný, že si z něj nejvíce vybavuji otravnou a nikdy neutuchající píseň "Malčik moj" od Tomáše Kluse.

Operace Dunaj je film v mnoha ohledech lepší a troufám si předpovědět, že bude také divácky úspěšnější. Na začátku jsme nepřímo upozorněni, že tento příběh se doopravdy stal. Otázkou je, jestli to většině diváků nebude jedno a nepůjdou na něj jako na "další komedii s Polívkou, Holubovou a Duškem" a nebudou očekávat "Hřebejka"! Protože Hřebejk to rozhodně není. Maximálně hřebejkovská komedie bez Hřebejka. Snad proto působí tak "out of place".

Ústředním problémem tohoto mírně zdařilého filmu tedy bylo (alespoň pro mě) lavírování mezi komedií a dramatem. A film bohužel výrazněji neuspěl ani v jednom.

Stručně k obsahu filmu -  čtyři polští tankisté, s jejichž osudy a charakterem jsme hned na začátku stručně seznámeni, zabloudí se svým stařičkým tankem "Beruškou" a při invazi spřátelených vojsk Varšavské smlouvy do Českoslovenka 21. srpna 1968, se ztratí své jednotce. Následně to čelně napálí do vesnické hospody, kde zrovna místní česká společnost slaví (a hlavně zapíjí) odchod zdejšího přednosty stanice do důchodu (v rozpačitém výkonu Rudolf Hrušínský ml.). Děj pak těká mezi tímto "pajzlem", místním rybníkem, kam divoká krasavice Helenka (Monika Zoubková) ihned zavede (a svede) jednoho z polských vojáků, a párem polských důstojníků (a manželů) na motocyklu, kteří se zbloudilou Berušku a její osazenstvo vydají hledat...

Možná je to tím, že film nerežíroval Čech, ale Polák Jacek Glomb, který adaptoval svoji divadelní hru a tak mu prošlo několik ostřeji napsaných dialogů (scénáristy byli Jacek Kondracki a Robert Urbanski), které naznačují, jací jsme my Češi vlastně přizpůsobiví a servilní srabi. Musím ale říct, že mně osobně tyto pasáže nevadily, spíš mi vháněly slzy do očí a nutily k zamyšlení. Dokážu si ale snadno představit, že mnohým divákům tyto dialogy "nesednou" a budou se nad nimi v duchu rozhořčovat.

V roce 1968 mi byli čtyři roky a z tzv. ruské invaze si "pamatuji" pouze nejasné útržky (např. jak jsme s babičkou přebíhali silnici v Praze na Pankráci a snažili se vyhnout projíždějící tankové koloně). Nicméně toto tragické období historie naší země je pro mě mimořádně citlivé. Také či zvláště proto, že mé rodiny se významně dotklo a ovlivnilo její život na několik desetiletí dopředu (v roce 1982 jsme před komunismem uprchli do Austrálie). Nejsem si tedy jistý, zdali tvoří dobrý námět pro (jakkoli hořkou) komedii. Zároveň mám však pro českou komedii slabost a některé herce mám doslova rád (Jiří Menzel, Jaroslav Dušek a ve filmu skvělá Eva Holubová). Proto jsem k Operaci Dunaj přistupoval nedůvěřivě a s obavami. A výsledek?

V kině nebylo dost lidí (jednalo se o pozdní večerní promítání) na to, aby se dal udělat vzorek (ne)úspěchu filmu. V řadě za námi však lidé vyprskávali smíchy v nejméně vhodnou dobu, kdy byla situace spíše k pláči (např. při pohledu na vojáka, padajícího z kandelábru na dlažbu a zlomícího si při tom nohu), potvrzujíce tak můj předpoklad, že šli na Hřebejkovu komedii. Tady by se hodilo poznamenat, že i Hřebejkově filmu Pelíšky kladu za vinu to, že dnes někteří nahlížejí na období normalizace s nostalgií a humorem (vždyť to vlastně všechno byla taková nešťastná bžunda...). Většinou se pak přehlíží, kolik špatného toto období našich dějin znamenalo a kolik zla způsobilo.

Je mi jasné, že většina "oficiálních" recenzentů přisoudí filmu velice slabé hodnocení. Dá se mu totiž snadno a "erudovaně" dost vytknout. V polsko-české koprodukci se český štáb snad až příliš dravě a slepě zapůjčil k tomuto očividnému polskému pokusu o OMLUVU ZA SPOLUÚČAST NA INVAZI. Konečný výsledek má jasnou myšlenku - MY ZA NIC NEMŮŽEME, TO VŠECHNO RUSOVÉ! Postavy tu působí spíše jako karikatury, odříkávající vtipné hlášky a chovající se přesně podle šablony. Přes veškerou snahu o omluvu za invazi nás i nadále ve filmu tvůrci představují jako "Pepíky", kteří kromě sexu a knedlíků nemají mnoho dalších ambicí. Přesto není film pouze špatný. Má i velmi světlé chvilky, chvílemi je však příliš snaživý.

Je to zkrátka rozporuplný film a těžko se hodnotí. Občas vás při něm zamrazí, často se zasmějete. Neznat politické souvislosti a brát ho pouze jako černou komedii, asi bych mu dal tři a půl hvězdiček z pěti. Takhle mu dávám dvě a půl a jsem rád, že mám tuto obtížnou recenzi za sebou.

Nejlépe to asi vyjádřila má dívka, která po cestě domů pronesla: "jsem ráda, že ten film existuje, ale něco mi na něm prostě nesedělo"...Počkejte si na DVD přílohu k novinám nebo si ho předtím stáhněte!

TM



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  5.35

Diskuze

Tomáš (Tom) Martin

Emigrantské schizofrenie aneb Jak jsem se potřetí narodil............................... A THOUGHT FOR TODAY: Words, when written, crystallize history; their very structure gives permanence to the unchangeable past. - Francis Bacon, essayist, philosopher, and statesman (1561-1626)

Oblíbenost autora: 7.34

O autorovi

Narodil jsem se v Praze na Vinohradech, v roce 1982 jsme celá rodina utekli před komunismem a emigrovali za svobodou do Austrálie. Tam jsem také žil příštích 22 let. V roce 2004 jsem znovu zakotvil v Matičce stověžaté. Již osmým rokem vyučuji angličtinu a sám se tu učím znovu žít...

Kalendář

<<   říjen 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031    

mountain-lake