Zima.jpg

Hrajem si na pravidla, a deska přeskočí, přeskočí, přeskočí...

TÝDEN.CZ

23. 4. 2018
Rubrika: O hudbě

"Hlava v oblacích" aneb mají ABRAXAS ještě co říci v roce 2010?

Autor: Tomáš (Tom) Martin

20.01.2010 13:39

Dnes, 20. ledna 2010 ve 21 hodin probíhá v pražském Lucerna Music baru křest tohoto CD "Hlava v oblacích". Abraxas nemají předkapelu, takže doporučuji přijít skutečně na devátou!

Psal se rok 1981 a já byl ve druháku na gymplu. Začínal jsem mít pocit, že se potřebuju hudebně posunout někam dál a hlavně výš.  Idoly ze základky už pomalu dohasínaly. Ještě v devítce se naše třída rozdělovala na dvě zhruba stejně urputné poloviny - jedna fandila KISSákům a ta druhá nenechala dopustit na NAZARETHy.

Vítaný závan něčeho nového a vzrušujícího přišel v momentě, kdy jsem zaznamenal, že na pískovišti je nové děcko s modernější lopatičkou - pražská kapela, říkající si ABRAXAS.

Jejich hudební styl a životní názor mě okamžitě zaujal. Směsice "nové vlny" a rocku, navíc pořádně nahlas a s tolik osvěžujícím nadhledem (přece jenom byli jsme za Železnou oponou a uprostřed Studené války). Své skvělé jméno si ABRAXAS získávali energickými koncerty a prvními hity, jakými byli například Poprvé, Muž stroj, Box nebo Praha - Bohumín. Chodit na jejich pravidelné a semi-ilegální shows v Národním domě na Smíchově (tehdy s jakýmsi komunistickým názvem, který jsem bohudík zapomněl) se stalo milou povinností a příležitostí k tomu pořádně se vykřepčit a vyřvat. ABRAXAS byli COOL a byli IN!

V roce 1982 jsem emigroval a tak vydání prvního LP ABRAXAS - Box v témže roce jsem už registroval pouze z dopisů kamarádů, zůstavších na Druhé straně Železné opony. S emigrací však také přišly zcela jiné starosti a zájmy. Navíc v záplavě nových hudebních proudů jsem svoji oblíbenou pražskou kapelu uložil do paměti pod krycí název "nostalgie - divoká studentská léta" a postupně se z ní stala příjemná vzpomínka. Někdy v roce 1987 se mi dostala do ruky LP deska Šťastný blázen. Ta však měla zcela odlišný hudební styl a také obsazení se změnilo. Zmizel zpěvák Miroslav Imrich i bubeník Ivan Pelíšek, z mého období zůstal pouze kapelník a kytarista Slávek Janda a basák Michal Ditrich. Konec jedné éry, řekl jsem si a přestal na ABRAXAS myslet...

Přišla Sametová revoluce a tak také já jsem občas zavítal do své bývalé domoviny. Většinu času jsem tehdy na počátku 90. let strávil v rockových klubech, jakými byli třeba Bunkr anebo Rock café. Kromě starých známých (Vladimír Mišík, Katapult, Olympic) jsem také začal objevovat nové porevoluční české kapely (Lucie, Wanastowky, Support Lesbiens), po ABRAXASu však ani vidu ani slechu.

Teprve koncem devadesátých let jsem dostal do Austrálie avízo od svého bratra (toho času v Čechách), že ABRAXAS mají comeback! Nejenomže vyšel výběr jejich hitů z let 1979-1982(!), ale v roce 2000 dokonce vydali novou desku Rituál. Na té měli minimálně dva "hity" - Obyčejný svět a Karel drogy nebere. A co víc, vše (včetně koncertů) se odehrávalo v téměř klasické sestavě: Slávek Janda, Miroslav Imrich, Ivan Pelíšek plus nový baskytarista. (Zde je třeba dodat, že baskytaristů se za celou kariéru ABRAXASu v kapele vystřídalo požehnaně, teprve v novodobé éře se v této roli "usadil" Zdeněk Chládek.)

Od té doby více či méně fungují ABRAXAS dodnes. Jednou za čas (méně, než by si srdce přálo) vystoupí, občas i v Praze (zde se jim jakousi baštou stal rockový klub Kain), zhruba jednou za rok je můžeme vidět i v Lucerna Music Baru. Většinou se však jedná o výroční koncerty nebo křty nových desek.

Má smysl po tolika letech od svého nejplodnějšího období stále vydávat nové hudební nahrávky? Pro fanoušky (mezi které se stále bezostyšně hlásím) určitě a zcela bez diskuze ANO! Pro nezasvěcenou hudební obec a případné nové posluchače by byla odpověď diskutabilní. Má kapela třicet let od svého zenitu stále co nového a překvapujícího nabídnout? A snaží se o to vůbec?

Odpovědí budiž nové CD Hlava v oblacích, vydané již před několika měsíci, avšak běžnými médii zcela ignorované. Mě osobně překvapila rychlost, s jakou kapela přišla s další řadovkou! Vždyť od předešlé Už je to jedno... snad neuplynuly ani dva roky a vzhledem k zdlouhavému a namáhavému procesu, který ji předcházel, leckterý fanoušek (za)pochyboval, zdali ještě kdy nějaká řadovka spatří světlo tohoto světa. Vždyť předešlou řadovou deskou byl zmiňovaný Rituál, vydaný v roce 2000 (kompilaci Retrospektiva z roku 2002 nelze do tohoto seznamu zahrnout)!

Abych podal pokud možno objektivní recenzi (vzhledem k mé "historii s kapelou" úloha prakticky nemožná), CD jsem si poslechl několikrát a v různých denních obdobích a náladách. Ať už to ale bylo při snídani, při holení nebo večer jako zvuková kulisa při čtení F:lteru, výsledek byl stabilní a úroveň se neměnila. Je to prostě nová deska ABRAXAS, se vším, co k ní patří. Tedy pro fanoušky úleva, že se kapela neztrapnila a radost, že se koncertní repertoár opět o něco rozšířil. A vzhledem k tomu, že hudební průmysl je dnes přece jenom trochu jinde, příliv nových fanoušků asi stejně nehrozí.

Úvodní Sekám latinu je typická Jandova funky věcička a určitě se stane součástí koncertních vystoupení. Její jakoby barové provedení zavání acid jazzovým obdobím některých Slávkových dřívějších (barových) hudebních seskupení (YANDIM BAND). V kontrastu s ní je další Břišní tanečnice daleko přímočařejší rockovou písničkou. Vlastně celé album je téměř s pedantní pečlivostí nahráno ve znamení střídání skladeb z autorské dílny Slávka Jandy a Miroslava Imricha. Vzhledem k počtu skladeb (11) musel nutně jeden z nich převládat. A je jím Mirek Imrich, který má skladeb šest, oproti Jandovým pěti. Vím, že Slávek Janda vždy dbal na to, aby Mirek Imrich měl ve všem rovnocenné zastoupení a nemohlo se tedy zdát, že ABRAXAS jsou "kapelou Slávka Jandy", ale že se jedná skupinu minimálně dvou stejně silných hráčů a hudebních autorů. Toto je dle mého názoru dalším důsledkem i důkazem.

Jestli mám mít k Hlavě v oblacích nějakou výtku, tak je to absence hitu typu Poprvé (z legendárního Box) nebo Dívka na pláži (Už je to jedno), tedy úchvatné a mazlivé melodie, kterou si na první chvíli zamilujete. Nicméně troufám si předpovědět, že minimálně dvě skladby (obě Jandovy) se stanou novodobými klasikami - Tlak páry (navazující na art rockovou minulost a hudebně absolutní slast) a Nekončící běh (bigbítový nářez a vzdálený bratranec historicky významného hitu a tradičního koncertního "zakončováku" Nekonečný boogie). A už jenom pro tyhle dvě skladby mělo vydání tohoto alba smysl!

Nejblíže k rádiovým hitům mají dvě typické "Imrichovky" - Voda a oheň a Je to za námi. Je škoda, že je žádné rádio neobjevilo a asi ani neobjeví.

Hodnocení: 3 a půl hvězdiček z 5. Pro objektivnější recenzi pravděpodobně odečtěte půl hvězdičky.

Nejlepší skladby: Tlak páry, Je to za námi

TM

PS Z poslední doby prosakují zprávy, že křest CD Hlava v oblacích proběhne v lednu 2010 v Lucerna Music Baru. Zájemci o CD si ho už ale teď mohou pořídit přes následující odkazy.

Důležité odkazy:

http://www.abraxas.cz/

http://www.facebook.com/pages/Abraxascz/149648598893?re

http://www.slavekjanda.com/

http://www.imrichmusic.com/

 

 

 

 

 



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.53

Diskuze

Tomáš (Tom) Martin

Emigrantské schizofrenie aneb Jak jsem se potřetí narodil............................... A THOUGHT FOR TODAY: Words, when written, crystallize history; their very structure gives permanence to the unchangeable past. - Francis Bacon, essayist, philosopher, and statesman (1561-1626)

Oblíbenost autora: 7.34

O autorovi

Narodil jsem se v Praze na Vinohradech, v roce 1982 jsme celá rodina utekli před komunismem a emigrovali za svobodou do Austrálie. Tam jsem také žil příštích 22 let. V roce 2004 jsem znovu zakotvil v Matičce stověžaté. Již osmým rokem vyučuji angličtinu a sám se tu učím znovu žít...

Kalendář

<<   duben 2018

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30      

mountain-lake